Složení: 100 % bob obecný - Vicia faba Skladování: V chladu a suchu. Balení: 500 g Původ bobu Bob pochází ze severní Afriky a jihozápadní Asie. Již kolem roku 6000 př. n. l. byl běžnou součástí stravy ve východním Středozemí. Ve střední Evropě se objevuje později (patrně až počátkem doby bronzové) a jeho pěstování se patrně nikdy nestalo masovým. Pěstování Bob je pěstován především v řepařské a obilnářské výrobní oblasti jako zelené hnojení (velká biomasa, symbiotické bakterie na hlízkách fixují atmosférický dusík) a jako krmivo pro hospodářská zvířata (odtud původní název – bob koňský). Používá se též jako krycí plodina. V poslední době požívá pěstování bobu jako krmiva renesanci, protože podobně jako sója obsahuje velké množství bílkovin – 26 až 28 %, ale na rozdíl od sóji nehrozí jeho kontaminace geneticky modifikovanými odrůdami, což má velký význam především v ekologickém zemědělství. Novější odrůdy navíc mají menší obsah antinutričních látek (taninu a vicinu). Bob se vysévá brzy na jaře, do hloubky 8 až 10 cm. Bob se pěstuje v úzkých řádcích (15 až 25 cm). Sklízí se optimálně při vlhkosti semen 15 až 20 %, teoreticky je možné sklízení i při vyšší vlhkosti (například ve vlhkých rocích), ale je nutné jej dosoušet. Bob v České republice V lidské stravě se v Čechách bob příliš neobjevuje a ani v minulosti nepatřil k častějším pokrmům. V Německu v 15. a 16. století byl ale tradičním pokrmem selských domácností. V anglosaských zemích jsou rozšířené odrůdy s velkými semeny, jejichž využití je podobné jako u fazolí. Bob je v České republice pěstován na 4 500 ha.